Ahoj všichni,

   dík za návštěvu na mých stránkách.
   Na tomto místě mívá většina mých úspěšnějších i slavnějších kolegů obsáhlé povídání o svém životě a tvorbě. Já to vezmu stručně - kdo by se přece jen chtěl dozvědět něco víc, nechť si přečte mou knížku Klec pro majáky, o které je na těchto stránkách taky řeč a ve které jsem se vlastně úplně odkopal a vyzvonil na sebe kde co.
Mike Perry    Nuže, navzdory jménu - a není to pseudonym -   jsem Pražák jako poleno. Na svět jsem vykoukl 20. 11 1958. Možná i ten listopad způsobil, že je mi tak blízká podzimní melancholie a zádumčivý splín. Ač navenek společenský týpek a veselá kopa, uvnitř mě je odjakživa rozervaná a neklidná  duše vlka samotáře s přebujelou fantazií a neuskutečnitelnými touhami a sny. Ale jak říká jeden hezký citát: Kdo přestane toužit a snít, jakoby umíral … .
   S touhle výbavou jsem se dopracoval přes gymnázium až ke studiu novinařiny, kterou jsem se hned po fakultě žurnalistiky na Univerzitě Karlově živil přes deset let v Československém rozhlase. A tam jsem po zpravodajských začátcích dospěl až do hudební redakce. Spolu se studiem na vysoké to pro mou tvorbu a zpívání byl zásadní čas. Vznikly moje první „hity“, natočil jsem svou desku a řadu rozhlasových nahrávek, zpíval jsem po klubech a několikrát jsem se objevil i ve Zlatém slavíku – ač je to k nevíře, jednou dokonce na 18. místě. Po revoluci jsem byl nucený veškerou tvůrčí činnost přerušit, živil jsem se všelijak, a zhruba před čtyřmi lety jsem se rozhodl k hudbě a psaní se zase vrátit. A vzal jsem to vskutku zostra. Velmi zásadní pro mě bylo setkání s Mirkem Kováříkem, kterému jsem na svých stránkách věnoval samostatný oddíl. S Mirkem jsem se znali už z let mého studentského muzicírování, ale od té doby jsme se už nepotkali. Až nedávno. A bylo to pro mě nesmírně zásadní a inspirativní setkání.
   Písničky píšu, zdá se mi, odjakživa. Básničky o něco později. Spisovatelem jsme se stal až na starý kolena – v únoru 2011. Kdybych nepsal a neskládal, jako bych nežil. Jakákoli tvůrčí činnost mi vždycky „zachraňovala život“ i zdravý rozum – víte, jak to myslím. Je to ventil pro duši a její přetlaky, je to únik do vlastního světa i skrýš před nepřízní osudu, je to záchranná síť před pádem na dno, a nebo aspoň dobrá společnice, když už tam jste. Ale hlavně: tvoření a psaní, stejně jako malování, mi dává obrovský pocit svobody a rozletu, volnost ducha i mysli a otevírá dveře všech klecí, ve kterých se nacházíme. I my, majáci. Moje texty jsou tak trochu básně, básničky by mohly být i texty pro hudbu mojí duše. „Psát verše a milovat – to je to samé…“ řekl Lope de Vega. A já básním a zpívám, protože miluju, a miluju, abych tvořil…
Mike Perry   Asi před čtyřmi lety jsem se rozhodl, že budu drsnej. Je to in, ženský na to letí, a koneckonců macho to má v dnešní době tak nějak snazší…říkal jsem si. Dělal jsem, co jsem mohl, abych dosáhl mety drsoně. A pak mi vyšla kritika na mojí knížku – mimochodem velmi kvalitní a ve finále pozitivní recenze (hurááá) – a tam stálo, že v mých Majácích se nacházejí výlevy hodné červené knihovny. A tak mi došlo, že já na to zkrátka nemám. Být „drsným machem“. A asi navěky mi je souzeno navlékat kostým romantického snílka s trapně galantními projevy a být dnes tak zatraceně nepožadovaným trubadúrem lásky i opěvovatelem ženské krásy, smyslnosti … . Ostatně – někdo to dělat musí, vždyť každá doba měla své Don Quijoty. A já jsem tím trubadúrem vskutku rád.
Takže, buďte vítáni na mých stránkách, přátelé!

Váš Mike Perry

P.S.
   Mít své vlastní webové stránky pro mě ještě donedávna byla tak trochu sci-fi. Teď existují a to jen a jen zásluhou jedné dobré duše - všeumělkyně Maggy, která mi na úkor svého volného času, ale hlavně díky její invenci i nadšení zcela nezištně tyto stránky vytvořila. A velkou měrou se o jejich realizaci a náplň zasloužili i další moji přátelé – Věra, Jířa, Honza, Lukáš … Vám všem za to srdečné díky!!!

P.S.S... a dnes nad obsahem mých stránek bdí, aktualizuje ho a vůbec - svým nepochopitelným (pro mě) technickým umem stránky krmí a spravuje moje Liduška... jojo - holt ti mladí klikaři se už s tím počítačovým závitem narodili... tak i tobě díky za péči!!!